Itálie, z městečko Caorle – asi 60 km od Benátek.
To je místo, kde jsem pracoval, když jsem v létě 2024 poprvé vyrazil za hranice na svou pěst.

Rok před tím jsem pracoval těsně hranic; v Lipně nad Vltavou.

Z obou těchto brigád jsem si přivezl nezapomenutelné zážitky a vím, že jakmile to bude možné, vyjedu podobným způsobem znovu.

Proč si najít brigádu v zahraničí? 🌍

0) Je to nezapomenutelná zkušenost!

Celý rok jsme doma a stereotypy s tím spojené jsou (minimálně pro mě) šíleně únavný… Mimo domov (v zahraničí i v Česku) má člověk možnost zažít úplně něco jiného!

1) Objevování nových míst

Itálie, Řecko, Španělsko, Rakousko, Egypt,… letní brigádníky shání spousta zaměstnavatelů z celého světa. Každá země ti poskytne něco jiného.

2) Potkávání nových lidí

Překvapivě… v cizině se budeš setkávat s mnoha novými lidmi; tvoji spolupracovníci, šéfové, zákazníci (hosti). Často to bude o štěstí, jestli narazíš na fajn lidi nebo na někoho, kdo tak fajn nebude… takovej je život

3) Postavení se na vlastní nohy

Zvlášť studenti – jsme většinou zvyklí, že máme pohodlný domov a ať to vnímáš nebo ne, okolí nám ve spoustě věcech opravdu pomáhá.
Když začneš bydlet sám, začínáš si toho všímat – musíš řešit dospělé věci:
Nákupy, úklidy, vaření, praní… přesně to, na co tvoje máma furt nadává!

4) Seberozvoj a sebepoznání

Žít a pracovat mimo svou komfortní zónu otevírá cestu k seberozvoji. 
Naučíš se být nezávislejší a lépe zvládat nové situace. Každodenní výzvy ti pomohou lépe pochopit, kdo jsi.

5) (Nejen pracovní) zkušenosti

Kterýkoliv zaměstnavatel ocení tvou snahu zkoušet nové věci, ačkoliv tvá náplň práce v zahraničí nemusí mít moc společného s tvým budoucím zaměstnáním.
Nutnost soběstačnosti, velké zodpovědnosti a každodenní mluvení v cizím jazycebude dobře vypadat v tvém CV a ty se zároveň budeš cítit mnohem sebejistěji!

Jak sehnat brigádu v zahraničí 🔎

Tuto otázku jsem dostával velmi často, přitom odpověď není vůbec složitá.

Jak sehnat brigádu v zahraničí 🔎
(krok za krokem!)

Co si z Itálie odvážím 🇮🇹->🏡

Lidi se mě taky občas na pláži ptali: „A to za to máš nějaký peníze aspoň?” 

Takže ANO, za mých 75 hodin práce týdně jsem si samozřejmě ty peníze vydělal, ale z daleka to není to hlavní, co si z Itálie odvážím.
To hlavní jsou:

1) Zkušenosti 🧠

Proces poznávání jako kdyby byl v zahraničí několikanásobně urychlený.
Někteří lidi, s kterými jsem se v práci setkal mi říkali, že jim to připomíná vojnu.
Podobné je to v míře diskomfortu – dobrovolného, který člověka nutí vystoupit mimo komfortní zónu – zajeté koleje, čímž se musí automaticky přiučit něčemu novému.

1) Vše, co musíš udělat:

• Udělej hned, pokud ti to zabere méně než 10 minut.
• Urči hned čas, kdy to uděláš, pokud ti to zabere déle

Tato jednoduchá věc mi mohla ušetřit spoustu nervů, energie a taky peněz…
Stačilo poslat jízdenku (asi tak 2 minuty) a spoustu věcí by bylo jinak.
Vlastně jsem měl štěstí, že jsem vůbec něco jiného našel.

2) Někdy musíš podstopit riziko

Nevěděl jsem vůbec nic… jestli mě vyzvednou z busu, s kým budu na bytě, kdo je můj šéf, přesná náplň práce, počet pracovních hodin,…
Tohle byl extrém, ale kdybych se toho býval zalekl, neměl bych vůbec nic.

3) Jeden průser a můžeš jet domů

Je to blbý, ale jakožto student jsem si přišel hodně křehký…
Žádná autorita, dělal jsem práci, kterou by zvládlo spousta jiných lidí místo mě.
Do určité míry jsem byl prostě levná pracovní síla a po tom, co jsem udělal jednu větší chybu… byl jsem hodně blízko k tomu, kupovat si jízdenku domů.
Jsou to tyhle nepříjemné zkušenosti, které ti připomenou, že

4) V takovéto práci skončit nechceš

75 hodin týdně, minimální mzda,…
Záleží na tom, co si najdeš, ale já si zrovna našel tuto letní brigádu.
Letní brigádu, kterou nechceš dělat o moc déle.

5) Bydlet sám není prdel

Někdy to možná prdel byla, s dobrou partou, ale rozhodně to nebylo jednoduchý.
Dospělé záležitosti, jako že přijdeš domů v 8 a do půl 10. si v podstatě nesedneš, protože musíš uvařit, uklidit, vyprat a připravit vše na další den.
Navíc to vůbec nebylo levný. 
Samotný bydlení jsme měli hrazený, ale to žrádlo… hodně zabolelo peněženku.

6) Důležitost fajn lidí kolem

Jel jsem do Itálie sám a nikoho jsem neznal. Nevěděl jsem, odkud jsou lidi, s kterými budu bydlet, kdo mě vyzvedne z autobusu – nic.
Zase se ukázalo mé štěstí na lidi 🙏🏼 – byli to Češi, úplně skvělí Češi!

Vím, že kdyby v této náročné práci nebylo těhle lidí, déle než 14 dní bych nevydržel.
Zvládnul jsem to jen díky tomu, že svou únavu jsme sdíleli a dokázali se jí vysmát.

7) Vystoupit ze stereotypu

Už mě to doma dusilo… moje malý město, kamarádi byli pryč, pořád stejnej byt, skoro žádný peníze z brigády.
Musel jsem pryč. Musel jsem pryč a zažít něco nového!
Hlavně proto, abych si ve finále vzpomněl na to, že se nemám vůbec špatně!
Jako kdyby znovu a znovu platilo:
„Člověk si začne vážit, když o to přijde”

2) Nové návyky🧘🏼

1) Vaření – Meal prep

Kdybychom si totiž každý den chodili do restaurace, nejspíš bychom tam nechali více než si vydělali. Každé ráno jsme si tedy vařili snídani a oběd dohromady, po návratu domů potom většinou ještě večeře – vařit 3x denně už bylo vcelku otravný, ale něco jsme se v tom přiučili.

2) Deník

Jelikož jsem si říkal, že to, co zažívám v Itálii je natolik odlišné od toho, co zažívám během roka v Česku, donutilo mě to brát psaní do deníku o dost vážněji.
Každý den – ráno a večer, a také nedělní souhrn týdne. Málokdy jsem vynechal.

Deník možná spousta z nás pořád vnímá jako prkotinu z romantickejch filmů.
Tak jsem to dlouho vnímal já – ale pravda je, že těchto 10 minut přemýšlení nad prožitým dnem, jako by ti uložilo postup v tvém životě – check point.

Více si již brzy přečteš zde: (Jak si vést deník)

3) „Čtení” – Speechify

Instagram

Svou první seberozvojovou knihu jsem přečetl ve svých patnácti.
Celý jejich koncept jsem chápal úplně špatně – snažil jsem se je memorovat jako ve škole. Líbilo se mi ale říkat, že je rád čtu a vzdělávám se tak.
Problém je, že jsem do letošního léta přečetl asi jen 6 knih… navíc špatně.

Během 30 dnů v Itálii jsem přečetl 4 knihy – všechny pomocí aplikace Speechify.
Všechny knihy navíc pečlivě shrnuté, abych na jejich obsah jen tak nezapomněl.
(Jednu z nich jsem vydal v podobě Blog Postu: 📚: Ukaž, co děláš! )

Speechify je absolutní game changer v oblasti produktivity.
Jedná se o aplikaci, která jakýkoliv text přečte nahlas – pdf knihy, e-maily, články,…
Knihy navíc, jak jsem zjistil, jdou na internetu najít v pdf formátu dost jednoduše!
(napříkad Internet Archive má na svých stránkách více než 20 mil soubourů zdarma)

Zdarma je i běžná verze aplikace, pokud bys ale uvažoval nad verzí Premium,
můžeš použít níže pro slevu na první platbu:
SLEVA NA SPEECHIFY PREMIUM

4) Blogování

Začal jsem ve spojitostí s Itálií – popravdě jsem původně chtěl dělat pravidelné updates, zatímco jsem byl přímo tam… na to ale nebyla energie ani čas.
I přesto jsem se rozhodl napsat první větší příspěvky právě tam.
Je to hodně přemlouvání sebe sama. 
Přemlouvání, že dokážu vytvořit něco hodnotného. Doufám.

Více o tomto tématu zde: Proč (ne)začít blogovat
(brzy i zde na nových stránkách)

3) Přátele 🫂

Lidi, na které nezapomenu. 
Lidi, díky kterým byla práce v Itálii příjemným zážitkem a ne terorem.
Lidi, za které jsem neskutečně vděčný a 
lidi, které zase rád kdykoliv uvidím!

4) Nezapomenutelné zážitky 🥳

Kéžby šly nějak popsat, ale to úplně nejde...
Nejen, že jsem mnohem častěji užíval momentu než-li natáčel, ale některé okamžiky ani nejsou publikovatelné 🫢.
Snad postačí jedno video za všechny:

A jak vypadal můj běžný pracovní den?
Na to se můžeš podívat tady (Instagram)

Shrnutí

Práce v zahraničí je za mě jeden z nejlepších způsobů jak dospět. 💆🏼
Člověk má zodpovědnosti v práci a nemůže se spolehnout na nikoho jiného než sám na sebe.
Odměnou mu za to jsou mnohé zkušenosti, nezapomenutelné zážitky, noví přátelé a (většinou) více peněz než v Česku.

To zní fajn ne?
Já sám si určitě budu hledat práci v zahraničí i tento rok a už se těším.
Budu vás o tom informovat!

Doporučuji to absolutně všem.

Komunita:

Já Král: